Město Buštěhrad plánuje v objektu pošty, zřídit sociální byty prostřednictvím dotace. Na webu města je uvedeno, že půjde o byty pro „mladé lidi, seniory a invalidy, kteří nemají nadprůměrný příjem“. Jenže realita podle dotačních podmínek je mnohem přísnější – a právě v tom je zásadní problém.
Kdo může v těchto bytech bydlet?
Nejedná o „levné obecní byty pro mladé“, jak se může zdát. Dotace z programu IROP ( Integrovaný regionální oprační program ) má totiž jasně stanovené podmínky, pro koho jsou tyto byty určeny. Nárok mají výhradně lidé v bytové nouzi, tedy například:
- lidé žijící na ulici nebo v azylových domech,
- rodiny těsně před vystěhováním nebo po ztrátě bydlení,
- osoby propuštěné z vězení nebo mladí lidé po odchodu z dětských domovů,
- lidé žijící v ubytovnách bez možnosti jiného bydlení,
- ti, kteří vydělávají méně než 60 % průměrné mzdy (to je pod 28 tisíc čistého měsíčně).
Aby takový člověk mohl byt získat, musí tyto podmínky splňovat všichni členové domácnosti. Nestačí být jen „bez hypotéky“ nebo „mít podprůměrný plat“, jak tvrdí město.
Město zamlčuje, že má svázané ruce a tvrzení, že v těchto bytech “nebudou problémoví lidé” je jen snahou vyvolat podporu projektu. Skutečnost je poněkud odlišná:
- město nemá zcela volnou ruku ve výběru komu byt pronajme – resp. nesmí to být nikdo, kdo nesplní přísná pravidla
- jakákoliv výjimka může znamenat porušení dotačních podmínek, a ve svém důsledku dokonce i vrácení celé dotace
- v případě jakýchkoliv problémů v domě nemá město mnoho možností zasáhnout – nájemníci budou chráněni jako běžní nájemci
Nájem hluboko pod tržní cenou – a kdo to doplatí?
Dotační pravidla stanoví maximální výši nájemného: 78,20 Kč za m². To je výrazně méně než běžný nájem v Buštěhradu (obvykle 160–200 Kč/m²). Znamená to tedy:
- velmi nízké příjmy z nájmů
- obtížnější údržbu a provoz domu z těchto příjmů
- možnou nutnost dotovat provoz z rozpočtu města – tedy z peněz občanů
Proč záleží na tom, kde byty vzniknou?
Přestože pomoc lidem v nouzi je správná a potřebná věc, není jedno, kde se sociální bydlení zřizuje:
- soustředění více bytových jednotek s náročnějšími nájemníky na jedno místo, a navíc v centru města, může přinést problémy – zvýšené napětí mezi obyvateli v okolí, bezpečnostní rizika a narušení běžného soužití,
- právě jiná města už s tím mají negativní zkušenosti, zvlášť pokud nebyla veřejnost dostatečně informována a pokud se očekávání lidí lišila od reality.
Závěrem: problém není samotná pomoc, ale způsob, jak je vysvětlována
Věc se nemá tak, že „buď chceme pomáhat, nebo jsme zlí“. Pomáhat určitě ano! To je však nutné dělat promyšleně a se zapojením veřejnosti.
Obyvatelé Buštěhradu mají právo vědět:
- kdo konkrétně bude moci v těchto bytech bydlet
- jaké budou náklady, výhody i rizika
- a jaká jsou reálná omezení, která městu ukládá dotační smlouva
Jinými slovy: nejde o maličkosti, ale o zásadní rozhodnutí, které ovlivní podobu našeho města na desítky let. O to víc je důležité, aby debata byla věcná, otevřená a nezamlčovala nepříjemné detaily.
Jedním ze zastupitelů města Buštěhradu je Jan Mrkvička, který zároveň působí v organizaci Člověk v tísni – jedné z nejvýznamnějších neziskových institucí v oblasti sociálního začleňování a podpory sociálního bydlení v Česku. Tato organizace dlouhodobě prosazuje, aby lidé v bytové nouzi nebyli vytlačováni na okraj, ale žili mezi ostatními v běžných městských čtvrtích. Je tedy možné, že právě tato ideová orientace ovlivňuje i přístup města Buštěhrad k projektu sociálních bytů. To samo o sobě není špatně, ale je fér, aby o této souvislosti obyvatelé věděli a mohli se k tomu, kterým směrem se jejich město bude ubírat vyjádřit.
Autor: Jan Švejkovský
Zdroj (IROP): Specificka-pravidla_Socialni-bydleni_final_podepsano.pdf.aspx




