Získat informace od úřadu by mělo být normální. V Buštěhradě ale není a potvrdil to i nadřízený orgán už poněkolikáté. Konstatoval, že město ignoruje svou zákonnou povinnost o vyřízení stížnosti a postupuje v rozporu s účelem zákona o informacích, především se zásadou otevřenosti a dobré správy. Co přesně si pod tím představit?
Úřady mají sloužit lidem. Když se na ně občan obrátí s žádostí o informace, měly by odpovědět včas, srozumitelně a poctivě. V České republice je celý tento proces zajištěný zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Podle něj má každý občan právo zeptat se na to, co veřejná správa dělá a úřad musí ve lhůtě tímto zákonem stanovené odpovědět.
Jenže co když úřad odpovědět nechce? Co když zdržuje poskytnutí odpovědi? Co když zamlčuje nebo opakovaně neposkytuje požadované informace? Přesně to se stalo v Buštěhradě, kde věc posoudil nadřízený orgán – tedy instituce, která hlídá, zda úřady dodržují pravidla. A závěr je jasný:
„Nadřízený orgán hodnotí tento postup povinného subjektu jako procesní selhání, postup, který ignoruje povinnost povinného subjektu pokusit se o vstřícné vyřízení stížnosti tam, kde je k tomu prostor a postup v rozporu s účelem InfZ, zejména se zásadou otevřenosti a dobré správy.“
Co to znamená srozumitelně?
- Procesní selhání = úřad udělal chybu v tom, jak postupoval. Nedodržel správný zákonný rámec.
- Ignorace vstřícného přístupu = měl možnost vyjít vstříc a situaci jednoduše vyřešit, ale neudělal to.
- Rozpor s otevřeností a dobrou správou = to je zásadní výtka. Úřad má být transparentní, profesionální a občanovi vstřícný. Tady se to nestalo.
A co je důležité – není to poprvé. Nadřízený orgán už v minulosti několikrát konstatoval, že Buštěhrad neposkytl informace v souladu se zákonem. Opakovaný problém už nevypadá jako náhoda – ale jako styl řízení, který si vedení města zvolilo.
V Buštěhradě všechny oficiální dokumenty podepisuje starostka, která nese odpovědnost za jejich správnost i za celkový způsob, jakým úřad postupuje. Pokud nadřízený orgán opakovaně upozorňuje na pochybení, nelze to považovat za selhání jednotlivců. Odráží to přímo způsob řízení úřadu – a za ten vždy odpovídá jeho vedení.
Proč na tom záleží? Protože bez informací není kontrola. A bez kontroly není důvěra. A bez důvěry není spolupráce. A bez spolupráce nejsou výsledky.
Pokud úřad nekomunikuje otevřeně, nemůže očekávat důvěru veřejnosti.
Každý podobný případ je příležitostí. Město může chybu uznat a zlepšit se. Anebo se může tvářit, že o nic nejde. Ale my víme, že jde. O transparentnost. O spravedlnost. O důvěru.
Autor: Jan Švejkovský, aktualizováno
