Představte si, že vaše dítě přijde do školní jídelny, postaví se do fronty a po dvaceti nebo třiceti minutách to vzdá. Má hlad, ale čekání ve frontě je příliš dlouhé. Podle svědectví rodičů i dětí se toto děje v buštěhradské základní škole. Ne výjimečně, ne náhodou, ale opakovaně, několikrát týdně. Není to organizační problém vedení školy. Je to selhání zřizovatele, města Buštěhrad a jeho zastupitelů. Mezitím děti čekají ve frontě. Kdy město zajistí nápravu?
Na prosincovém zastupitelstvu na to otevřeně upozornil rodič jednoho ze žáků. Popsal dlouhé fronty, odcházející děti i fakt, že škola kvůli kapacitě jídelny nemůže provozovat salátový bar, dietní stravování ani umožnit vlastní stravu dětem se zdravotními omezeními. Přitom právě to ukládají platné právní předpisy. Je to zákonná povinnost obce jako zřizovatele školy.
Do základní školy v Buštěhradě dnes dochází přibližně 570 žáků. Ve školní jídelně se však nestravují pouze děti, ale také učitelé, asistenti pedagoga a další zaměstnanci školy.
Všichni vědí, že je to špatně. Už roky.
Na tom je možná nejvíce zarážející jedna věc: ten problém není nový a nikdo ho nezpochybňuje. Starostka Javorčeková, místostarosta Plášek ani vedení školy nikdy netvrdili, že by jídelna fungovala dobře. Naopak.
Už na zastupitelstvu 29. května 2024 starostka otevřeně mluvila o potřebě navýšení kapacity jídelny. Zároveň ale zazněl první z řady typických argumentů, které se v různých obměnách opakují dodnes: velká přístavba je prý „neekonomická“, složitá, drahá a vyžaduje projekt, povolení a čas. Ředitel školy tehdy jasně řekl, že rozšíření jídelny bylo podmínkou navýšení kapacity školy – tedy že bez řešení jídelny se problém jen přesouvá dál.
Od té doby se ale nestalo prakticky nic.
Stabilizováno? Jen na papíře
Na podzim 2025 se téma znovu objevilo. Občan se na zastupitelstvu 1. října 2025 ptal, jak to vypadá s navýšením kapacity jídelny a kuchyně. Odpověď starostky byla až překvapivě otevřená: „Teďka nijak.“ Projektant prý neposlal nabídku, situace se údajně „stabilizovala“ a navíc se objevila pochybnost, zda má smysl investovat několik milionů, když počet dětí možná klesne.
Do oficiálního zápisu ze zasedání se pak dostala už jen uklidňující věta o „stabilizované situaci dle ředitele školy“.
Jenže realita rodičů a dětí v jídelně s tímto zápisem nekoresponduje.
Čekáme, čekáme, čekáme
Podobný scénář se stále opakuje. V prosinci 2024 při prezentaci demografické studie starostka mluvila o tom, že se „prověřují možnosti přístavby“, že se čeká na nabídky a že to nebude rychlé. Padla částka 2,5 milionu korun – tentokrát „jen“ za rozšíření o několik desítek míst. U kuchyně zaznělo, že rozšíření není možné, protože by bylo nutné řešit byt školníka. Tedy další důvod, proč to vlastně nejde.
Na zastupitelstvu 26. února 2025 místostarosta Plášek mluví o tom, že město chce kapacitu jídelny rozšířit. Starostka znovu vysvětluje, že čeká na nabídku, že by šlo o „jakousi prosklenou verandu“, že to bude stát minimálně dva miliony a že to opět nebude rychlé.
Vše se točí v kruhu: čekání na nabídku, čekání na projekt, čekání na povolení. Mezitím děti čekají ve frontě.
Projekt za půl milionu. Po letech mluvení
Vyvrcholením celé situace je prosinec 2025, kdy starostka na zastupitelstvu přiznává, že se do rozpočtu zapomnělo dát peníze na projekt rozšíření jídelny. Náprava? Navržených 500 tisíc korun na projektovou dokumentaci. S dodatkem, že „kdykoliv“ se pak může udělat rozpočtové opatření.
Po letech debat, prohlášení, vysvětlování, proč to nejde a proč to nebude rychlé, je výsledkem pouze projekt – možná.
Odkládané rozhodnutí a chybějící odpovědnost
Problémem není technická složitost přístavby. Problémem není byt školníka ani stavební řízení. Skutečným problémem je, že vedení města řešení systematicky odsouvá – pokaždé jiným argumentem, pokaždé „logicky“, ale ve výsledku dlouhodobě bez konkrétního výsledku.
Město Buštěhrad je zřizovatelem školy. Z toho vyplývá jasná zákonná odpovědnost: zajistit školní stravování tak, aby odpovídalo kapacitě školy, hygienickým normám i potřebám dětí. Nejen formálně na papíře, ale reálně v každodenním provozu.
Otázky bez odpovědí!
Nejde o to, zda problém existuje. Ten existuje a je opakovaně potvrzován.
Jde o to:
- Kdy se město přestane vymlouvat a začne skutečně konat?
- Kdy rodiče dostanou jasné řešení?
- A zda je pro vedení města školní stravování prioritou, nebo jen nepohodlným tématem, které se odkládá na „někdy“.
Školní jídelna není luxus. Není to politický projekt ani investice do prestiže. Je to základní služba dětem. A děti, na rozdíl od vedení města, čekají každý den.
Na každé základní škole se čeká na oběd, v každé závodní jídelně se stojí fronta. Chcete aby děti měly restaurační provoz včetně obsluhy? No tak jo. Ale to ty obědy nebudou v nižších desítkách korun, ale vyšších stovkách.
Některé stížnosti jsou úplně zbytečné.
—–
Chodil jsem na spádovou základní školu ve Stodůlkách – FZŠ Brdičkova 08 – to není žádné tajemství, takže se tím i pochlubím. Docházku jsem zvládl v řádném devítiletém termínu.
Škola to byla, co do objemu žáků a učitelů, mnohonásobně větší než je ta tady.
Nastupoval jsem výuku k soudruhům, kdy bylo jen jedno jídlo s polévkou a čajem. Odcházel jsem za dalším vzděláním v samostatné České republice, z budovy, kde měly děti na výběr ze tří jídel, salátu a polévky.
A Světe div se – čekal jsem celých devět let, jídelna ve druhém patře, fronta až do přízemí. Nikdo neprotestoval, všichni jsme čekali. A kdo předbíhal, dostal na hubu ( když se dozor nedíval) nebo šel až na konec ( když se dozor díval). 😀 zlaté to časy
—-
Nedělejme zle každého domnělého problému, protože celý život se na něco čeká, nic není hned.
Slovy klasika: hned se ani pes nevys*r*.
Jen doplním, že současné vedení města volit nebudu a to předešlé jsem nevolil.